MTBO = embargo, karanténa a tak trochu biatlon

CO JE TO MTBO?

MTBO neboli "MounTain Bike Orienteering" neboli orientační závody na horských kolech je poměrně mladé sportovní odvětví, které vzniklo jako jedna z forem orientačního "běhu". Orienťák se tak dělá na lyžích, v noci se světlem, na kole, s rádiovysílačkou a kdoví jak ještě.

Ale zpět ke kolu. Kolem této disciplíny se u nás točí asi 800 lidí a tento počet se stále zvyšuje. Horské kolo zaznamenalo v posledních letech veliký boom a tak není divu. Je to krásný sport. Sednete na kolo, dostanete mapu a jedete. Čím rychleji tím lépe. Máte za úkol projet kontrolními body - "kontrolami" a to libovolným postupem. Elitní závodníci zvládnou jet extrémně rychle, vždyť mnozí z nich jsou medailisty národních mistrovství v klasickém olympijském cross-country, přitom si ale sami vybírají trasu k další kontrole. V lese totiž není žádné značení a tak musejí jet #vlastnicestou.

Orientační závody na horských kolech jsou podobně jako biatlon sport takzvaně dvousložkový. I u něj můžete jezdit jak rychle chcete, ale když střílíte “do lesa”, nemůžete říct, že se závod povedl. Právě až kombinací plynulé a rychlé jízdy s perfektním zvládnutím "mapy" se rodí mistři.

KARANTÉNA A EMBARGO

“Takže Češi budou mít výhodu,” napadne nejednoho fanouška s tím, že si přeci snadno mohli Jičín prohlédnout a natrénovat v něm. Opak je však pravdou - všechny orientační sporty dodržují dvě zvláštnosti, které mají zajistit, aby byl závod v duchu fair-play. Říká se jim embargo a karanténa. Do embarga orientační závodníci nesmí, do karantény naopak musí. 

Embargované jsou prostory, kde se bude závodit, a jde o plochy lesů nebo v tomto případě části měst či obcí. Pro mistrovství světa jsou takto vyznačená místa zakázaná minimálně dva roky dopředu. Nelze se tam projet na kole ani projít, natož s sebou vzít mapu a koukat do ní. Ani jako turista, ani “náhodou”. Orientační sporty totiž kromě perfektního sportovního výkonu stojí na již zmíněné orientaci v neznámém terénu. Jakmile les či město znáte, máte velkou výhodu a proto je v duchu fair-play do “závodního prostoru” zákaz vstupu. 

Karanténa je naopak prostor, do kterého pořadatelé závodníky “naženou” v den závodu, aby neviděli, co se děje v závodním prostoru, nemohli spekulovat, kudy asi vede trať a hlavně, aby nemohli komunikovat se světem mimo karanténu. Z těchto důvodů se v karanténě nesmí objevit žádná mapa, ani jakékoliv komunikační zařízení, tedy ani mobilní telefony.

Běžně karanténa začíná se startem prvního závodníka, a jelikož se startuje intervalově, od těch horších závodníků po ty nejlepší, je synonymem karantény čekání. Během něho se závodníci snaží zabavit různými způsoby: protahují se, spí, jedí, čtou si knihy nebo hrají karty. Někteří pletou svetry a ponožky. Ano, v karanténě orientačních závodů se způsob trávení volného času vrací do minulého století. :) 

A pak to pípne, startér vypustí závodníka na trať, ten se rozjede na maximum a toho se drží, aniž by ztratil přehled o tom, kde se na mapě i v terénu právě nachází.

Jak probíhá Mistrovství světa?

Jak probíhá Mistrovství světa? Mistrovství světa je vypsáno pro kategorie elity (ženy, muži) a juniorek a juniorů mezi než se rozdá celkem 84 medailí a to v 5 disciplínách:

• 3 individuální závody (sprint, krátká a dlouhá trať) s intervalovým startem, kdy závodníci startují s 1-3 minutovým odstupem za sebou na stejné trati a vyhrává ten s nejrychlejším časem
• 1 individuální závod s hromadným startem, kdy závodníci mají stejnou tříkolovou trať, avšak peloton se po startu rozdělí a absolvují zmíněná tři různá kola v odlišném pořadí, vyhrává ten, kdo je v cíli první
• 1 závod tříčlenných štafet (ženy, muži, juniorky, junioři), kdy opět nemají závodníci na jednotlivých úsecích zcela stejnou trať, v součtu celé štafety je však závod pro všechny stejný
• mezi závody mají reprezentanti volné dny

Další detaily k programu najdete ZDE.